Lidské myšlení v sobě zahrnuje dvojí princip. Jeden pracuje analyticky, lineárně. Spojuje se s myšlením, rozumem, obrací nás směrem k budoucnosti. druhý pracuje synteticky, analogicky a v obrazech, obrací se spíše do minulosti, spojujeme ho s citem a s vnímáním života komplexně. Způsob, jakým vykládáme to, co vnímáme, ovlivňuje nejen náš obraz světa, ale omezuje to nebo rozšiřuje i náš horizont a s ním i možnosti sebe či naše okolí změnit. Chci-li přijít něčemu na kloub a nechávám tok myšlenek, ponechám otevřena emotivní a logická stavidla, koukám do odrazu řeky, přehrady i pod hladinu intuice. Objevuji v reflexích a záznamech z realizací podobnosti, kořeny akcí s preferenci specifického místa, specifického času k preferencím specifických komunit.
Nebylo by dobré preferovat rozum, ani city, ale snažit se je provázat a to ve výuce i v tvorbě. Nejlépe lze vidět problematiku na protikladu slov hodnotit − pozorovat. Stále věřím, že divadlo je sociální akt…
Performance Tomáše Žižky je výstupem z workshopů site specific tvorby, které v probíhaly v Káznici pod jeho vedením.