Historie

Káznice na Cejlu

1778 – 1784

Káznice na Cejlu se svou historií vyrovná i nejslavnějšímu brněnskému žaláži na Špilberku. Stavba o rozloze 8 000 m2 se dnes nachází mezi ulicemi Cejl, Soudní a Bratislavská. Původně čtyřkřídlá stavba je v současnosti začleněná do okolní zástavby, v době vzniku ovšem stála v místech, kde končily poslední domy předměstí. Věznice byla zřízena dvorským dekretem ze 4. srpna 1770, který nařizoval vybudovat zemskou káznici pro celou Moravu. Základní kámen komplexu položil Arnošt Kryštof hrabě von Kaunic dne 20. června 1770, stavbu dokončili o osm let později. V roce 1778 se sem ale místo trestanců nastěhovalo 147 sirotků z brněnské jezuitské koleje.

1784 – 1840

Teprve roku 1784 císař Josef II. sirotčinec zrušil a areál převzala vězeňská správa. Vězení bylo určeno pro odsouzené za méně závažné trestné činy. V následujících desetiletích sem byli přemístěni trestanci ze Špilberku, Na konci 18. století provedl dílčí stavební úpravy Karel Jacobi z Eckholmu (1743–1801). Věznice měla mužské a ženské oddělení, šestnáct cel, byty zaměstnanců, kanceláře, kapli a pracovní dílny pro vězně včetně tkalcovny a přádelny lnu a vlny, krejčovské a obuvnické dílny, prádelny nebo sušárny. Na nádvořích se nacházely kryté studny.

1840 – 1918

Ve 40. letech 19. století prošel komplex další zásadní přestavbou. Podle projektu Josefa Seiferta a Josefa Jacobiho vzniklo nové křídlo s průčelím do ulice Bratislavská a trojkřídlý blok s reprezentativním vstupem z dnešní ulice Cejl. Od roku 1850 v této části objektu sídlil brněnský zemský trestní soud. V této době také vznikly další cely, do kterých v roce 1855 převezli poslední vězně ze Špilberku. Další rekonstrukce na začátku 20. století proměnila úřední dům do ulice Bratislavská. Upravily se jednací sály, vytvořily nové kanceláře a byty pro přednostu věznice, kontrolora a inspektora. V roce 1916 byl na Cejlu několik týdnů vězněn básník Petr Bezruč.

1918 – 1945

Za první republiky zasedal v objektu Káznice krajský soud, věznice se dělila na oddělení pro ženy, muže a mladistvé s kapacitou čtyři sta vězňů. Český krajský soud tady sídlil i za protektorátu spolu s Německým zemským soudem. Část budovy sloužila pro ženské oddělení gestapa. To využívalo sedm cel, cela číslo sedm byla transportní pro ženy, které byly odvlečeny do koncentračních táborů. V té době gestapo věznilo v průměru sedmdesát žen. Nacisté nevyužívali věznici k popravám, na rozdíl od Kounicových kolejí, výjimkou byl případ odbojářů Aloise Zavadila a Květoslava Kolaříka, které 12. března 1945 oběsili na půdě (dodnes se zachovaly popravčí háky). Ve dnech 25. srpna a 20. listopadu 1944 dostala budova káznice zásah čtyřmi bombami, další dvě dopadly v její těsné blízkosti. Bombardování poškodilo střechy a vězeňskou knihovnu.

1945 – 1956

Nejtemnější etapa brněnské káznice. Po skončení války zůstala v prostorách věznice Krajského soudu v Brně. V letech 1945–1949 zde bylo popraveno nejvíce lidí, byli zde drženi a popravováni retribuční vězni odsouzeni Mimořádným lidovým soudem. Po únorovém převratu věznili komunisté na Cejlu odpůrce režimu, účastníky třetího odboje, politicky aktivní osoby z celé republiky a také spisovatele a další nevinné lidi. Až do zrušení vězení v roce 1956 prošly káznicí stovky politických vězňů, mezi nimi i básníci Jan Zahradníček, Václav Renč, Zdenek Rotrekl nebo pozdější předseda Ústavního soudu Zdeněk Kessler. Mnohé z nich komunisté v prostorách káznice také popravili. 30. srpna 1952 v 5:31 oběsili na dvoře odbojáře a politického vězně Leopolda Doležala z Brna-Židenic. To byla poslední poprava v káznici, další exekuce už vykonávali komunisté jen v Praze.

1956 – 2006

Jako vězení využívali komunisté káznici až do roku 1956, kdy byla v Brně vybudována nová věznice v Brně-Bohunicích. Poté bylo v komplexu sídlo depozitáře Moravského zemského archivu než se v roce 2006 přestěhoval do nové budovy. Stopy z tohoto období se v Káznici dochovaly v podobě designu zářivek, nápisů pracovníků na zdech, plakátů nebo zbytků výzdoby dětského koutku. V devadesátých letech 20. století v budově v ulici Bratislavská sídlila také police.

2006 – 2019

Mezi lety 2006 a 2018 byl objekt prázdný. Od roku 2006 je vlastníkem areálu město Brno. Pro z velké většiny chátrající a památkově chráněný objekt káznice vypracovalo město ambiciózní plán Kreativního centra. V prosinci roku 2010 zde probíhala konference na jeho podporu. V roce 2011 se v káznici odehrálo scénické čtení autorů z bývalé Jugoslávie Divadla Feste s názvem Mousefuckers, které bylo součástí festivalu YouGo!. Od roku 2012 zde začal spolek Tripitaka organizovat pouliční festival Ghettofest. Káznici pak zpřístupnil TIC BRNO formou komentovaných prohlídek na podzim roku 2016. Zároveň domluvil spolupráci s Tripitakou, která se do objektu nastěhovala v roce 2018 s projektem Barvy brněnského Bronxu.

2020 – 2030

Město Brno uzavřelo v roce 2020 s Tripitakou nájemní smlouvu na další prostory. Ty nyní slouží jako ateliéry pro výtvarné umělce a byt pro umělecké rezidence. Tripitaka, která se stará o údržbu zachovalejších částí, nadále zajišťuje provoz zahrnující sociální práci, pravidelné kulturní festivaly a divadelní představení. Díky těmto aktivitám a mezinárodnímu rezidenčnímu a výstavnímu programu spolku Káznice Studios se Káznice dostala do povědomí přesahující hranice města i republiky. V roce 2022 zahájila Tripitaka spolu s partnery dvouletý projekt Káznice žije! financovaný z fondů EHP a z Norských fondů. Cílem je udržitelný provoz Káznice a budování vize živého centra s výhledem do dalších let. Městský projekt Kreativního centra naráží na nedostatek financí a průtahy se stavebním povolením a není jasné datum realizace.