káznice

Historie

Káznice na Cejlu

1778–1784

Káznice na Cejlu se svou historií vyrovná i nejslavnějšímu brněnskému žaláři na Špilberku. Stavba o rozloze 8 000 m2 se dnes nachází mezi ulicemi Cejl, Soudní a Bratislavská. Původně čtyřkřídlá stavba je v současnosti začleněná do okolní zástavby, v době vzniku ovšem stála v místech, kde končily poslední domy předměstí. Věznice byla zřízena dvorským dekretem ze 4. srpna 1770, který nařizoval vybudovat zemskou káznici pro celou Moravu. Základní kámen komplexu položil Arnošt Kryštof hrabě von Kaunic dne 20. července 1772, stavbu dokončili o osm let později. V roce 1778 se sem ale místo trestanců nastěhovalo 147 sirotků z brněnské jezuitské koleje.

1784–1840

Teprve roku 1784 císař Josef II. sirotčinec zrušil a areál převzala vězeňská správa. Vězení bylo určeno pro odsouzené za méně závažné trestné činy. V následujících desetiletích sem byli přemístěni trestanci ze Špilberku. Na konci 18. století provedl dílčí stavební úpravy Karel Jacobi z Eckholmu (1743–1801). Věznice měla mužské a ženské oddělení, šestnáct cel, byty zaměstnanců, kanceláře, kapli a pracovní dílny pro vězně včetně tkalcovny a přádelny lnu a vlny, krejčovské a obuvnické dílny, prádelny nebo sušárny. Na nádvořích se nacházely kryté studny.

1840–1918

Ve 40. letech 19. století prošel komplex další zásadní přestavbou. Podle projektu Josefa Seiferta a Josefa Jacobiho vzniklo nové křídlo s průčelím do ulice Bratislavská a trojkřídlý blok s reprezentativním vstupem z dnešní ulice Cejl. Od roku 1850 v této části objektu sídlil brněnský zemský trestní soud. V této době také vznikly další cely, do kterých v roce 1855 převezli poslední vězně ze Špilberku. Další rekonstrukce na začátku 20. století proměnila úřední dům do ulice Bratislavská. Upravily se jednací sály, vytvořily nové kanceláře a byty pro přednostu věznice, kontrolora a inspektora. V roce 1916 byl na Cejlu několik týdnů vězněn básník Petr Bezruč.

1918–1945

Za první republiky zasedal v objektu Káznice krajský soud, věznice se dělila na oddělení pro ženy, muže a mladistvé s kapacitou čtyři sta vězňů. Český krajský soud tady sídlil i za protektorátu spolu s Německým zemským soudem. Část budovy sloužila pro ženské oddělení gestapa. To využívalo sedm cel, cela číslo sedm byla transportní pro ženy, které byly odvlečeny do koncentračních táborů. V té době gestapo věznilo v průměru sedmdesát žen. Nacisté nevyužívali věznici k popravám na rozdíl od Kounicových kolejí. Výjimkou byl případ odbojářů Aloise Zavadila a Květoslava Kolaříka, které 12. března 1945 oběsili na půdě (dodnes se zachovaly popravčí háky). Ve dnech 25. srpna a 20. listopadu 1944 dostala budova Káznice zásah čtyřmi bombami, další dvě dopadly v její těsné blízkosti. Bombardování poškodilo střechy a vězeňskou knihovnu.

1945–1956

Nejtemnější etapa brněnské Káznice. Po skončení války zůstala v prostorách věznice Krajského soudu v Brně. V letech 1945–1949 zde bylo popraveno nejvíce lidí. Byli zde drženi a popravováni retribuční vězni odsouzeni Mimořádným lidovým soudem. Po únorovém převratu věznili komunisté na Cejlu odpůrce režimu, účastníky třetího odboje, politicky aktivní osoby z celé republiky a také spisovatele a další nevinné lidi. Až do zrušení vězení v roce 1956 prošly Káznicí stovky politických vězňů, mezi nimi i básníci Jan Zahradníček, Václav Renč, Zdenek Rotrekl nebo pozdější předseda Ústavního soudu Zdeněk Kessler. Mnohé z nich komunisté v prostorách Káznice také popravili. Odbojáře a politického vězně Leopolda Doležala z Brna-Židenic oběsili na dvoře 30. srpna 1952 v 5:31. To byla poslední poprava v Káznici, další exekuce už vykonávali komunisté jen v Praze.

1956–2006

Jako vězení využívali komunisté Káznici až do roku 1956, kdy byla v Brně vybudována nová věznice v Brně-Bohunicích. Poté bylo v komplexu sídlo depozitáře Moravského zemského archivu, než se v roce 2006 přestěhoval do nové budovy. Stopy z tohoto období se v Káznici dochovaly v podobě designu zářivek, nápisů pracovníků na zdech, plakátů nebo zbytků výzdoby dětského koutku. V devadesátých letech 20. století v budově v ulici Bratislavská sídlila také police.

2006–2019

Mezi lety 2006 a 2018 byl objekt prázdný. Od roku 2006 je vlastníkem areálu město Brno. Pro z velké většiny chátrající a památkově chráněný objekt Káznice vypracovalo město ambiciózní plán Kreativního centra. V prosinci roku 2010 zde probíhala konference na jeho podporu. V roce 2011 se v Káznici odehrálo scénické čtení autorů z bývalé Jugoslávie Divadla Feste s názvem Mousefuckers, které bylo součástí festivalu YouGo!.

Od roku 2012 začal spolek Tripitaka organizovat pouliční festival Ghettofest v blízkosti Káznice, která se pak stávala jednorázovým zázemím pro některé festivalové eventy. Zažehnutý zájem o tento objekt ze strany zástupců spolku, z nichž část navíc bydlela v lokalitě tzv. brněnského Bronxu, pak vedl ke snaze vytvořit v Káznici trvalé zázemí pro umělecké i komunitní aktivity. To se začalo dařit v roce 2018, kdy Tripitaka zahájila projekt Barvy brněnského bronxu, pro který vybudovala v Káznici zázemí.  

Zásadním momentem pro rozvoj kulturního života v Káznici bylo také zahájení zdařilé spolupráce s TIC Brno, které má ve správě historickou část Káznice, kde pořádá mj. komentované prohlídky.  

Spolupráce s dalšími institucemi, umělci, zájemci i spolky vedla k postupnému rozvíjení programu zacíleného do prostor Káznice. Od r. 2018 spolek Odjinud realizoval několik ročníků festivalu Básníci v Káznici a eventu Káznice zní!, které přinášely koncepční a často site specific umělecké produkce využívající genia loci místa. V r. 2019 proběhl první ročník festivalu Faktor K, který prezentuje prostřednictvím různých uměleckých forem, diskuzí, přednášek i komunitních setkání potenciál Káznice.

2020–dosud

Město Brno uzavřelo v roce 2020 s Tripitakou nájemní smlouvu na další prostory. Ty nyní slouží jako ateliéry pro výtvarné umělce a byt pro umělecké rezidence. Tripitaka nadále zajišťuje provoz zahrnující sociální práci, pravidelné kulturní festivaly a divadelní představení. Díky těmto aktivitám a mezinárodnímu rezidenčnímu a výstavnímu programu spolku Káznice Studios se Káznice dostala do povědomí přesahující hranice města i republiky.
Během covidové pandemie byla ve spolupráci s filmaři z Gnomon production realizována série streamů ze stolárny, které jsou přístupné na YT kanále Káznice LIVE.

Cílený rozvoj site specific produkcí v Káznici přinesl v r. 2021 dosud nejrozsáhlejší projekt “Zvěř”, na kterém participovalo několik desítek performerů.    

V roce 2022 zahájila Tripitaka spolu s partnery dvouletý projekt Káznice žije! financovaný z fondů EHP a z Norských fondů. Cílem je udržitelný provoz Káznice a budování vize živého centra s výhledem do dalších let. 

aktuality

Jsme součástí Divadelního světa Brno!

Káznice se letos poprvé stala jednou z lokací mezinárodního festivalu Divadelní svět Brno, což je jeden z největších divadelních festivalů v České republice,…

>>>

Projekt Káznice žije skončil. Kam jsme se za dva roky posunuli?

Brno – Káznice žije spolku Tripitaka končí. Dvouletý projekt podpořený z Fondů EHP a Norska si kladl za cíl obnovit a oživit historickou…

>>>

Spojení umění a historie. Jak vypadal minulý týden v Káznici?

Synergie umění, historie a kultury. Protože Káznice stále žije! V minulém týdnu se v Káznici událo hned několik akcí. Mezi nimi i premiéra absolventského…

>>>

Kultura není mrtvá, protože Káznice žije!

Věnujte několik minut na povzbuzení kultury v brněnském Bronxu, a to prostřednictvím vyplnění dotazníku pro studentky, které se věnují jako součást svého…

>>>