Pohybová performance s doprovodem živé hudby na jednom objektu.
Autorská performance, ve které se potkávají hudebnice Terezie Kovalová s performerkami Andreou Vykysalou a Karolínou Křížkovou, nahlíží na svět očima černých opeřenců. Člověk a zvíře žijící v symbióze, navzájem se ovlivňující, ačkoliv často nevědomě. Hra, rituál, cirkularita. Člověk, který se stává vránou.
Jedna je pláč a dvě jsou smích,
tři budou svatba, čtyři rození,
pět jich je stříbro, šest zlato zas,
sedm tajemství, které nám neříkáš,
osm nebe, devět peklo
a deset se čerta leklo.
Žijí po našem boku, stejně jako okupují svá území v lesích daleko od lidí. Jejich barva, nahrbený postoj a láska ke zdechlinám napomohly tomu, že se staly symbolem smrti. Jsou ale i symbolem narození. Vrány jako nositelky snů a tajemství. Vztah mezi vránami a člověkem je zcela unikátní. Lidem se většinou vyhýbají, s naší společností se nemísí, a přesto nám rozumí velmi dobře. Často nás bedlivě sledují zpovzdálí a ví o nás mnohem více než my o jejich světě.
KONCEPT, INTERPRETACE Andrea Vykysalá, Karolína Křížková
HUDBA Terezie Vodička Kovalová
KOSTÝMY Michaela Čapková
SVĚTLO A ZVUK Daniel Kozlík