Salón Eden

Eden – to je volný dramaturgický koncept, se kterým pracovali někteří umělci, pedagogové i studenti v průběhu roku 2024 v rámci celoročního projektu Site specific v Káznici. Salón Eden na Faktoru K je příležitost nahlédnout do jejich způsobu uvažování a práce. Ta bude prezentována formou work in progress výstupů, dočasných instalací i záznamů, které vznikaly v průběhu roku v rámci rezidencí. Salón Eden je tedy jakousi zprávou z procesu, nepřináší závěrečný fixovaný divadelní tvar, ale spíše různorodý materiál, nad, kterým je možné uvažovat jako nad surovinou pro další zpracování. Salón Eden je myšlenkový prostor, volná inspirace, prostorová instalace, která může být v budoucnu dále rozpracována. Z konceptu Eden: Eden je inspirační a iniciační téma umožňující mnoho vrstev a možností pochopení, uchopení, zpracování, a je obdařen (i zatěžkán) množstvím kulturních, historických i čistě subjektivních konotací. Všechny jsou důvodem k tvorbě. Eden symbolizuje nediferencovaný prostor nekonečných zdrojů a uspokojení, je nevyčerpatelným rezervoárem, ze kterého jsou syceny nejen všechny potřeby, ale i lidská intuice a imaginace. Je to vstupní obraz naší civilizace, expozice příběhu, v němž se v biblickém metaforickém pojetí z předvědomé bytosti stává aktem vyhnání reálný člověk, člověk vědomý si svých omezení, smrtelnosti a existenciální situace.

V souvislosti s Káznicí výrazně vystupuje také historický, politický, popř. ideologický rozměr pojmu Eden/ráj. Totalitní režim nastoluje vždy ideu nějakého dokonalého společenského zřízení, ideálního cílového stavu, ráje. Cesta za tímto vysokým cílem však končí terorem, utrpením, vězněním a popravami, čehož je Káznice velmi konkrétním hmotným záznamníkem. Zahrada Eden je současně i otisk dávného dětského světa, bezčasí a absolutního propojení s okolním prostředím předtím, než zažíváme oddělenost, jinakost, osamělost. Má příchuť tajemství a nových příležitostí. Eden je možné vnímat jako do určité míry globální scénu, která je ponořena do bezčasí, je nositelkou různých dosud nerealizovaných potencialit. Dynamiku a začátek příběhu přináší symbolické snězení jablka a akt vyhnání.

S tím jsou spojena další velká témata – jako je vina, trest, oběť a odpuštění. Eden je nesčetněkrát recyklovaný námět různých uměleckých forem. Přes všechny nánosy a otisky v mainstreamu a popkultuře má stále potenciál, zvláště v sepjetí s prostorem Káznice, být silnou inspirací k tvorbě i výpovědí.

Do Salónu Eden se zapojují:

• Tomáš Žižka – pedagog, scénograf, performer
• Linda Caridad Fernandez Saez – tanečnice, choreografka a pedagožka
• Martin Říčan, František Ponzar Jana Gazdagová a Daniel Rampáček
• Matěj Sýkora – scénograf a pedagog
• Jana Mlatečková, Alexandra Kubenková, Barbora Netopilová, Kateřina Vojáčková, Lucie Polášková – studentky oboru scénografie JAMU