Dovedeš snad z kukly rozpoznat barvu motýlích křídel? Kdy se z člověka stává podivín? Roste v nás pomalu něco nového, zdánlivě cizího, nebo je náš exoskelet ve skutečnosti prázdný? Sociální rituály jako zdroj tělesné proměny. Někdy je i hnojiště lepším domovem než průhledné, čisté terárium. Eden je však místo, kde se v původní čistotě vše vrací ke svým zdrojům a zdánlivé protiklady nachází domov vedle sebe. Neurodivergence i tělesná jinakost nás performerů jsou našimi orgány zkoumání. Performativní situace, ve které snad jen zakuklení v hmyzích maskách pomůže vyjevit skutečnou tvář.