Zveme vás na představení Benteha / Бентега. Divadelní setkání, které je první částí třídílné série komunitního projektu Než válka skončí, bude mít premiéru v pátek 25. října v 19:30. V sobotu 26. října a v neděli 27. října v 19:30 nás v Káznici čekají jeho reprízy. Představení je k vidění zdarma nebo za charitativní příspěvek, je ale nutné si zarezervovat místo přes GoOut.

Kryt. Cesta. Fragmenty pohybů. Sklenice medu. Scéna ve škole. Zrcadlo. Báseň. Vzpomínání. Odolávání. Pocity. Neklid v těle. Hudba. Otázka štěstí?

Jak se ve třetím roce války ozývá v těch, kteří se usadili v brněnském prostředí, směs (ne)vzdálené minulosti a současnosti poháněné nadějí nebo nutností? Jak se cítí komunita čelící nejistotě či povinnostem dospívání, ale i opadajícímu zájmu okolí? Politické a osobní ve tváři. Setkáme se — nebo se míjíme?

Prezident mluví o plánu vítězství: ale jaké jsou vize a denní realita lidí v cizí zemi? Co jsme s sebou přinesli? Co jsme napsali? A jak spojit devět zkušeností v jeden celek? Obrazy autorské výpovědi, procházka domem, koláž témat. Zárodky příběhů, monology, dokument, verše. Performativní přednáška i herecká skica. Hledání tvůrčího očištění. Chtít vyslovit a zpodobnit vlastní pocity veřejně — zhmotnit svoje melancholie, stesky, obavy a napětí. Nebo i radosti?

* Benteha / Бентега — ukrajinský výraz pro pocit neklidu, tenze, chvějivé nervozity, které se nelze zbavit ve fyzických ani psychických projevech. *

Inscenace metodou kurátorského vedení Maxe Nowotarského a Matěje Nytry propojuje účastnickou skupinu vesměs mladých lidí, kteří se přihlásili do prvního dílu komunitního projektu Než válka skončí / До Закінчення Війни, a dle vlastní volby tématu zapsali a formulovali osobní prožívání a existenční situaci aktuálního pobytu v ČR.

Brněnskou Káznici oživí ve dnech 2. – 4. října šestý ročník multižánrového festivalu Faktor K. „Cílem festivalu je soustředit na jedno místo v několika dnech zájemce o minulost, současnost i budoucnost tohoto jedinečného brněnského brownfieldu, a upozornit na potenciál objektu jako sídla uměleckých a komunitních projektů,“ řekl hlavní organizátor festivalu Pavel Strašák.

Tato unikátní budova je nejen dějištěm festivalu, ale také inspirací pro některé produkce, které vznikaly přímo v Káznici jako site specific. Část programu letos představují výstupy z rezidencí českých i zahraničních umělců, což naplňuje festivalový záměr do objektu přivádět a nechat tvořit široké spektrum umělců.

Hned v první den festivalu ve středu 2. 10. proběhne po měsíčním pobytu v rámci rezidence TIC vernisáž výstavy Gryps, výtvarné skupiny Szaber z polského Krakova, která následuje po měsíční rezidenci umělců v Káznici. Zatímco navazující výstup norské performerky je dalším příkladem zahraniční spolupráce, koncert kapely Whyohwhy a projektu Downburst M. Školouda jsou z domácí provenience.

Ve čtvrtek 3. 10. se s podtitulem Káznice 250 + 2 / Proměna odehraje konference o dočasném využití nevyužívaných lokalit. Na panelu zazní zkušenosti odjinud i z Káznice, jejíž základní kámen byl položen před více než čtvrt tisíciletím. Prezentovat a diskutovat budou architekti, zástupci města, Káznice a dalších dočasně využívaných míst, např z pražského brownfieldu Kasárna Karlín. Konference bude proložena uměleckou performancí a možností prohlídek, po jejím skončení bude následovat večerní program.

„Návštěvníci se mohou těšit na pohybovou performanci Studie z Káznice, kterou připravuje performerka a držitelky ceny Thálie Becka Mc Faden s mezinárodním kolektivem Beautiful Confusion. Jak název napovídá, dílo vzniká přímo v Káznici v rámci projektu Pohyb a architektura. Nevšední atmosféru podpoří koncert Never Sol, jejíž melancholické kompozice, vrstvení synthenzátorových ploch a nezaměnitelný hlas skvěle sedí k prostoru i záměru festivalu. Závěrečná noční performance Antes de girar studentů JAMU Brno pod choreografickým vedením Lindy Caridad Fernandez Saez dokládá úspěšně rozvíjenou spolupráci s touto institucí,“ dodal Strašák.

Pátek 4. 10. bude patřit převážně site specific uměleckým projektům. Nejdříve v rámci krátké prezentace a diskuze zabývající se tímto přístupem jak v obecné rovině, tak i konkrétně v prostoru Káznice. Navazovat bude projekt Salón Eden s konkrétními výstupy v podobě instalací, videoartu, performancí a work in progress výstupů, na kterých se v průběhu roku podílelo několik umělců i uměleckých skupin. Ti pracovali s volným dramaturgickým zadáním, které přinášelo významovou ambivalenci v podobě spojení Káznice s pojmy jako Eden, zahrada, ráj. Performativní Salón Eden se volně prolne s vystoupením brněnského hudebního performera Pavla Fajta. Večer završí představení Islandské tanečnice a choreografky Auður Huld a navazující DJ a VJ set v produkci Contra Stare.

Festival si zachovává dostupnost dosažitelnou výší vstupného 250 / 150 Kč na jeden festivalový den, resp. 500 / 350 Kč na všechny tři festivalové dny. Vernisáž Gryps ve středu 2.10. a konferenční program ve čtvrtek 3. 10. je zdarma. Vstupenky jsou aktuálně v prodeji v síti GoOut.

(UK below)

Prostor brněnské Káznice postupně získává prvky ukrajinské novodobé historie skrze pohled umělců na svět.

Dina Chmuzh je umělkyně z Charkova. Malířka, básnířka, ilustrátorka, zhruba šest let se věnuje street artu a poslední dva roky úzce spolupracuje s divadlem. Studium ukrajinské kultury, přístup k národní paměti, formování vědomé ukrajinské identity a jejího vizuálního okruhu jsou ústředními aspekty Dininy tvorby.

„Od úplné invaze jsem začala vytvářet sérii ‚poetického označení města‘, jak jsem si ji nastínila. Je to ukrajinská poezie různých autorů, kterou jsem napsala na zabedněná okna. Vlastně v Charkově, kde je spousta budov poškozena kvůli neustálému ruskému ostřelování, ale komunální služby je rychle zakrývají OSB deskami, a tak město v těchto deskách vypadá jako „v brnění“.

Píšu převážně současnou poezii (i když někdy napíšu i sto let staré básně, které znějí překvapivě aktuálně), která co nejvíce rezonuje se současností – zachycuje, připomíná, léčí. Nejbolestnější je psaní děl zemřelých autorů – básní Viktorie Ameliny, Maksyma Kryvcova a Volodymyra Vakulenka. Osobně jsem je neznal, i když jsme se s Viktorií setkali na dni poezie věnovaném Volodymyru Vakulenkovi.

Victoria mi vyprávěla o jeho deníku a já jsem četla jeho básně. Viděl jsem, jak ji ta bolest pohlcuje, a neodvažoval jsem se ji blíže poznat. Na Facebooku jsem si přečetl něco málo z Viktoriiny poezie, znal jsem tvorbu a dokonce i jména Maksyma Kryvcova a Volodymyra Vakulenka, ale bohužel jsem neznal jejich tragickou smrt.

Je pro mě důležité napsat jejich slova, aby jejich hlasy byly slyšet. Protože jediné, co pro ně můžeme udělat, je vzpomenout si na ně, ocenit je a pokračovat v boji proti zlu,“ řekla umělkyně  Dina Chmuzh o nápadu, který realizovala v Káznici.

Dina vybrala pro Káznici na venkovních oknech básně Maksyma a Viktorie (obě jsou součástí dramatického textu Slepců). Jde vlastně o přenesení ukrajinské reality do české, o fragment autorčina rodného Charkova v Brně. Ovšem s tím rozdílem, že básně jsou přeloženy do češtiny (Dina měla poprvé zkušenost psát v jiném než ukrajinském jazyce) a s důležitou poznámkou, že tito lidé zahynuli při ruském raketovém útoku.

Na nádvoří je k vidění jakýsi diptych sestávající z básně Viktorie Ameliny na ženské části bývalého vězení (dvě zabedněná okna) a básně mladého básníka Artura Drona, který nyní bojuje za svobodu Ukrajiny, na mužské části (čtyři okna).

Projekt byl realizován ve spolupráci s Divadlem 3+KK, Divadlem „Publicista“ a Magistrátem města Brna.

Поступово простір брненської Казніце набуває елементів української сучасної історії через світосприйняття митців. Діна Чмуж — мисткиня з Харкова. Художниця, поетка, ілюстраторка, коло шести років займається стріт-артом, а останні два роки тісно співпрацює з театром. Дослідження української культури, звернення до національної пам’яті, формування свідомої української ідентичності, її візуального кола є центральними аспектами творчості для Діни. Мисткиня Діна Чмуж про ідею, яку реалізувала в Казніце: «З повномасштабного вторгнення я почала робити серію „поетичне маркування міста“, як собі це накреслила. Це українська поезія різних авторів, написана мною на забитих вікнах. Власне у Харкові, де через постійні російські обстріли пошкоджено дуже багато будівель, але комунальні служби швидко закривають їх OSBдошками і таким чином місто виглядає в цих плитах, наче „в обладунках“. Я здебільшого пишу сучасну поезію (хоча інколи і вірші сторічної давнини, що звучать напрочуд актуально), яка максимально реазонує з сьогоденням — фіксує, нагадує, лікує. Найболючіше писати твори вже загиблих авторів — вірші Вікторії Амеліної, Максима Кривцова, Володимира Вакуленко. Я не була з ними знайома вживу, хоч з Вікторією ми перетинались на дні поезії, присвяченому Володимиру Вакуленко. Вікторія розповідала про його щоденник, а я читала його вірші. Було видно, як цей біль просотував її і я не наважилась познайомитись ближче. Вірші Вікторії трохи читала у Фейсбуці, з творчістю і навіть іменами Максима Кривцова та Володимира Вакуленка, я, нажаль, була незнайома до їх трагічної загибелі. Для мене важливо писати їхні слова, аби їхні голоси звучали. Бо єдине, що ми можемо зробити для них — пам’ятати, цінувати та продовжувати боротьбу зі злом». Для Казніце на зовнішніх вікнах Діна обрала вірші Максима та Вікторії (обидва є частиною драматичного тексту вистави «Сліпці»). Фактично це таке транспортування української реальності у чеську, фрагмент рідного для мисткині Харкова в Брно. Але з відмінністю, що вірші передані на чеську (Діна вперше мала досвід написання НЕ українською) і з важливою приміткою, що вбиті ці люди були російською ракетною атакою (в Україні це уточнення зайве). В подвір’ї ви можете побачити такий собі диптих, що складається з вірша Вікторії Амеліної на жіночій частині колишньої в’язниці (два забитих вікна) та вірша молодого поета Артура Дрона, що зараз воює за свободу України, на чоловічій частині (чотири вікна). Проект реалізований у співпраці з Divadlo 3+KK, Театр «Публіцист» / Theatre «Publicist» та Магістратом міста Брно

(UK below)

Umělkyně Dina Chmuzh vytvořila v prostoru Káznice nástěnnou malbu „Slepci“. Autorka zdůrazňuje, že nástěnná malba je odrazem stejnojmenného představení, které vytvořily týmy charkovského divadla Publicista a Divadla 3+kk.

Dina však říká, že nástěnná malba „Slepci“ je také její reflexí samotného prostoru Káznice a společné historie Ukrajiny a České republiky. Nápis na zdi zní v ukrajinštině „Ті, хто пішов в засвіти передчасно, освітлять шлях в темряві“ a nepřímý, ale poeticky vhodný překlad v češtině „Ti, kteří předčasně zahlédli věčné světlo, osvítí nám cestu v temnotě“.

„Tato bolestná věta je jakousi kvintesencí mé skromné snahy pochopit bolestnou historii ničení různých osobností, představitelů ukrajinského a českého národa totalitní mašinérií, stroji zla a odlidštění. A samozřejmě strašlivou paralelu současné války, kterou vede Rusko proti Ukrajině, kdy denně umírá výkvět národa,“ zdůrazňuje autorka

Když autoři ve hře Slepci vyzdvihli události historického dávnověku – strašlivé represe sovětského režimu vůči ukrajinským umělcům – a spojili je se současností, zdálo se Dině obzvlášť důležité vynést jména umučených básníků ze zapomnění a zaposlouchat se do jejich hlasů, do touhy po životě v jejich slovech, do jejich věrnosti pravdě a svobodě.

To je i klíčem k pochopení nástěnné malby: jsou na ní zobrazeni slepí lidé, ale duše těch, kteří zemřeli násilnou smrtí, jim ukazují cestu – jsou to světelné majáky, které osvětlují temnotu a dávají jim naději. „Je to opravdu světlá cesta ze slepoty, když člověk zná svou minulost a je připraven ji zodpovědně držet v rukou,“ zdůraznil umělkyně.

Nástěnnou malbu si budete moci prohlédnout již brzy na Den nezávislosti Ukrajiny v Káznici.

Поступово простір брненської Казніце набуває елементів української сучасної історії через світосприйняття митців. Діна Чмуж — мисткиня з Харкова. Художниця, поетка, ілюстраторка, коло шести років займається стріт-артом, а останні два роки тісно співпрацює з театром. Дослідження української культури, звернення до національної пам’яті, формування свідомої української ідентичності, її візуального кола є центральними аспектами творчості для Діни. Мисткиня Діна Чмуж про ідею, яку реалізувала в Казніце: «З повномасштабного вторгнення я почала робити серію „поетичне маркування міста“, як собі це накреслила. Це українська поезія різних авторів, написана мною на забитих вікнах. Власне у Харкові, де через постійні російські обстріли пошкоджено дуже багато будівель, але комунальні служби швидко закривають їх OSBдошками і таким чином місто виглядає в цих плитах, наче „в обладунках“. Я здебільшого пишу сучасну поезію (хоча інколи і вірші сторічної давнини, що звучать напрочуд актуально), яка максимально реазонує з сьогоденням — фіксує, нагадує, лікує. Найболючіше писати твори вже загиблих авторів — вірші Вікторії Амеліної, Максима Кривцова, Володимира Вакуленко. Я не була з ними знайома вживу, хоч з Вікторією ми перетинались на дні поезії, присвяченому Володимиру Вакуленко. Вікторія розповідала про його щоденник, а я читала його вірші. Було видно, як цей біль просотував її і я не наважилась познайомитись ближче. Вірші Вікторії трохи читала у Фейсбуці, з творчістю і навіть іменами Максима Кривцова та Володимира Вакуленка, я, нажаль, була незнайома до їх трагічної загибелі. Для мене важливо писати їхні слова, аби їхні голоси звучали. Бо єдине, що ми можемо зробити для них — пам’ятати, цінувати та продовжувати боротьбу зі злом». Для Казніце на зовнішніх вікнах Діна обрала вірші Максима та Вікторії (обидва є частиною драматичного тексту вистави «Сліпці»). Фактично це таке транспортування української реальності у чеську, фрагмент рідного для мисткині Харкова в Брно. Але з відмінністю, що вірші передані на чеську (Діна вперше мала досвід написання НЕ українською) і з важливою приміткою, що вбиті ці люди були російською ракетною атакою (в Україні це уточнення зайве). В подвір’ї ви можете побачити такий собі диптих, що складається з вірша Вікторії Амеліної на жіночій частині колишньої в’язниці (два забитих вікна) та вірша молодого поета Артура Дрона, що зараз воює за свободу України, на чоловічій частині (чотири вікна). Проект реалізований у співпраці з Divadlo 3+KK, Театр «Публіцист» / Theatre «Publicist» та Магістратом міста Брно

Site specific jakožto způsob umělecké tvorby v konkrétním prostoru se v Káznici dále a systematicky rozvíjí. V červnu proběhly rovnou dva různorodé workshopy pod vedením profesionálních tvůrců, které byly tímto přístupem inspirovány.

Workshop v nitru brněnské Káznice pod vedením mexické tanečnice, performerky, choreografky D’Enirio Pérez Villagómez byl intenzivním zážitkem, ve kterém účastníci hledali a zkoumali prostřednictvím těla, hlasu, šepotu, očí, lidskosti, pohybu aj. představu ráje. Toto zadání vycházelo z širšího dramaturgického tématu Eden, které je provázáno s celou řadou uměleckých aktivit, především těch, které jsou zahrnuty v projektu Site specific v Káznici. Některé z výstupů budou prezentovány na podzimním festivalu Faktor K. 

Lektorka a performerka D’Enirio byla v Káznici na vícedenní rezidenci, taneční performancí se aktivně zúčastnila také Ghettofestu a na závěr pobytu nadchla výrazově i emočně silnou performancí, která provázela publikum po různých místech Káznice.

Jiný charakter měl víkendový WS se scénografem a pedagogem JAMU Matějem Sýkorou, který v v Káznici spolupracoval už na divadelní instalaci Zvěř. Jeho schopnost kreativně pracovat i s dostupnými materiály a inspirovat množstvím podnětů provedla účastníky až k tvorbě kulis a konečné/dočasné instalaci Eden na zadním dvoře. Až budete v Káznici nezapomeňte se do zahrady Eden podívat skrz mříž v průjezdu. 

V roce 2024 vyhlašujeme 10 až 14denní site-specific rezidenci na téma Eden pro skupinu 1-3 osob během letních prázdnin. Program nabízí čas a prostor pro intenzivní práci, která bude realizována v budově bývalé věznice – Káznice.

Přihlásit se mohou tvůrci z oblasti tance a fyzického divadla, ale i z dalších oborů.

Termín:

Srpen 2024. Termín rezidence lze i rozložit do dvou zkušebních bloků (ukázka work-in-progress 4.10.2024 v rámci festivalu Faktor K.)

Povinné náležitosti přihlášky:

• CV
• motivační dopis
• popis zamýšleného projektu s odkazem a propojením tématu Eden
• další volitelné přílohy

 TERMÍN pro podání přihlášek je 5. července o půlnoci.

• Výběr rezidentů bude oznámen 10. července
• Pro podání přihlášky použijte email: katy.uhrova@gmail.com

Veřejná prezentace

• Součástí rezidence je představení publiku alespoň krátké ukázky, work in progress atp. a to v termínu 4. 10. v rámci festivalu Faktor K.. Prezentace může mít různou podobu, která vždy závisí na konkrétním projektu a fázi, v níž se nachází.
• Program garantuje ubytování, prostory pro zkoušení dle výběru v káznici (kaple, robotárna, stolárna, sklad aj.), možnost využít základní audio a světelnou techniku, příspěvky na cestovné a honorář pro umělce v celkové výši 15 000 Kč

Vedoucí projektu: Kateřina Kubíková, katy.uhrova@gmail.com, +420 774 933 392

Káznice

Bývalá káznice je rozsáhlý objekt ležící v širším centru Brna mezi ulicemi Bratislavská, Soudní a Cejl. Objekt postavený jako vězení sloužil svému účelu mezi lety 1784 až 1956, poté byl využíván pouze částečně jako archiv či služebna policie a z větší části byl a zůstává opuštěný. Káznice je jedinečné místo nesoucí na jednu stranu temnou historickou stopu, kterou zde zanechaly především dvě diktatury 20. století, během kterých se na zadním dvoře odehrálo několik desítek poprav zejména politických vězňů. V Káznici byli vězněni také známí literáti jako Jan Zahradníček, Zdeněk Rotrekl nebo Petr Bezruč.

Na druhou stranu a s odstupem let je však možné vnímat i jinou její kvalitu. Je to místo výrazně inspirativní, oplývající geniem loci, oslovující uměleckou imaginaci, tichý a rozlehlý prostor uprostřed rušné městské části, který čeká na své nové využití. Fakt, že Káznice leží v samém srdci „brněnského Bronxu“ – sociálně vyloučené lokality sousedící s centrem města, podtrhuje její potenciál být výrazným prvkem v rozvoji této oblasti. Aktuálně v Káznici působí několik spolků, které v ní rozvíjí kulturní a komunitní život. Jednou z podporovaných forem uměleckého působení jsou site specific produkce. Rezidence je součástí celoročního projektu Site specific v Káznici.  

Eden

Volnou inspirací pro tvorbu je téma Eden (ráj, zahrada).

• Eden jako základní situace, téma a pojetí prostoru přináší mnoho vrstev a možností pochopení, uchopení, zpracování, je obdařen (a zatížen) množstvím kulturních, historických i ryze subjektivních významů, které se mohou stát nosným základem pro tvůrčí práci. Eden symbolizuje prostor nekonečných zdrojů a uspokojení, zásobárnu, z níž se sytí nejen všechny potřeby, ale i lidská intuice a představivost. Eden je univerzálním výchozím bodem, ale také konečným stavem, biblickým mytickým prostorem, z něhož jsme vyšli a do něhož se podle biblického vyprávění toužíme po smrti vrátit.
• Podnětné odkazy a kontexty pro práci: místa se staletou historií a vizí pro 21. století, v srdci Bronxu, brownfield a městská infrastruktura.

Tři roky objevování skrytých zákoutí, vycházek, debat, rezidencí a výzkumu, tři roky setkávání v Brně a v Grazu. Výstup z této dlouhodobé spolupráce mezi umělkyněmi a umělci z obou zmíněných měst bude prezentován v areálu Káznice. Svá díla zde představí Elisabeth Gschiel, Jan Karpíšek, Tereza Holá, Igor F. Petković a další umělci, kteří reagují na specifické prostředí bývalé věznice. Jejich cílem je poukázat na méně známé stránky města skryté pod povrchem, na místa, která na první pohled nelákají pozornost turistů, ani místních obyvatel. 

Společnou prezentaci rakouských a českých umělců zahájí v Káznici slavnostní opening ve čtvrtek 13. června v 18:00, výstava bude trvat následující měsíc. „V rámci spolupráce organizací Schaumbad Freies Atelierhaus Graz a Káznice Studios vznikly dvě výstavy ve dvou městech, které mají mnoho společného, ale zároveň se od sebe dost liší, propojuje je jen účast zastoupených autorů,“ říká před brněnskou premiérou kurátorka Iris Kasper. 

K vidění budou i díla spoluvytvářená přírodními procesy či performance v historických prostorách. „Důležité pro nás je, že to byl, a pořád je, dlouhodobý proces a ne jen jednorázová výstava zahraničních autorů. Všichni z vystavujících to druhé město navštěvovali, někteří z nich v Brně a v Grazu absolvovali delší rezidence. Díky tomu jsme navázali opravdu intenzivní kontakt,“ připomíná organizátor projektu Hynek Skoták z Káznice Studios.

Káznice je však nejen výstavním prostorem, ale také jedním z míst, kterými se umělci v rámci projektu zabývali, či pracovali s materiály přímo z Káznice. V prostoru, který je součástí takzvaného brněnském Bronxu, a nese si s sebou odkaz své pohnuté minulosti, se dnes nachází ateliéry, odehrávají se tu umělecké rezidence, jsou zde prostory sloužící k prezentaci umění, konají se tu festivaly a další kulturní akce. „Podobným způsobem funguje i Schaumbad Atelierhaus Graz v rakouském druhém největším městě. Název projektu Druhá města – Andere Städte tak odkazuje nejen k postavení měst v daných státech, ale hlavně k tematice, kterou se umělci v rámci projektu zabývají. Ohledávají věci, které jsou skryté pod povrchem,“ říká kurátorka Silvie Šeborová.

Výstava, kterou Šeborová připravila pro Graz, naváže na prezentaci v Brně. Její vernisáž je v Schaumbadu naplánována na 13. 9. 2024. Jedná se o projekt vystavěný na stejné tematice, ale pracující s jiným konceptem a jinými díly než jeho brněnský předchůdce. Důležitou roli zde bude hrát pomíjivost, prchavost a přírodní procesy, kterým se jinak ve velkých aglomeracích dnes nedostává místa. Výstavě bude předcházet řada performativních akcí a bude též součástí festivalu Steirische Herbst.

Zapojení umělci:
Tamara Conde /CZ/

Elisabeth Gschiel /A/

Tereza Holá /CZ/

Jan Karpíšek /CZ/

Franz Konrad /A/

Anja Korherr /A/

Catrin Manoli /A/

Igor F. Petković /A/

Hynek Skoták /CZ/

Kurátorky:

Iris Kasper /A/

Silvie Šeborová /CZ/

13. 6. – 12. 7. 2024

Vernisáž: 13. 6. v 18:00

Otevřeno St-Pá 15 – 18:00 hod

nebo po domluvě na tel.: 704 273 903

Do ulic brněnského Bronxu se v sobotu 1. června 2024 od 14:00 vrátí pouliční festival Ghettofest. Jeho 13. ročník nabídne pestrou paletu hudebních a tanečních vystoupení, výtvarného umění i slam poetry. „Letošní ročník je signifikantní nejen v tom, že se koná na Den dětí, a tudíž v programu počítáme i s dětskými návštěvníky. Také se letos nově cílí na lokální i přespolní literární scénu. Nezapomeňte se tedy stavit i do STARÁ open house, kde bude komponovaný program složený z poezie, prózy i slam poetry,“ sdělila produkční festivalu Lucie Grulichová.

Na šesti scénách vystoupí až čtyři desítky umělců. „V parku Hvězda, kde budou hned dvě hudební stage, se kromě stánků s jídlem a pitím mohou účastníci těšit například na kapelu KaMiNiKo, Vepřové Komety nebo Four Gypsy Soul. Vystoupí zde i několik souborů romských tanců, například Salut Roma. Pod Platany se letos opět rozezní rap v podání několika začínajících, ale i zkušených raperů, jako jsou Nell O’Donnell, Bonames nebo The Porch. Večer na Rap stage zakončí americký undergroundový rapper Afu-Ra,” uvedla produkční festivalu Zdeňka Kučerová. Dodala, že na dvoře Káznice bude možnost vydechnout od pouličního ruchu, občerstvit se v baru v režii Café in the Ghetto a užít si například repertoár „ethno“ slovenských, romských, balkánských či ukrajinských písní slovenské interpretky Čierné Luny. „Program bude probíhat i v kapli Káznice, kde mohou účastníci festivalu najít klidné útočiště a nasytit se i po duchovní stránce. Kromě hudebních výstupů jako Gospel Friends nebo Martina Jana Veselého s kytarou se mohou zúčastnit i bohoslužby,” zakončila Kučerová.

Novinkou festivalu je i takzvaně STARÁ stage. „Ve STARÉ open house bude na návštěvníky čekat bohatý literární program s lokálními i přespolními autory poezie, prózy a slam poetry. Zároveň zde od 22:00 bude probíhat afterparty pod taktovkou uskupení Meandr,” řekla produkční akce Lucie Grulichová.

Letošní Ghettofest se mimo jiné ponese v duchu pouličních umělců, cirkusových akrobatů a klaunů. Na návštěvníky čeká žonglérské vystoupení studentů Divadelního oboru Gymnázia Pavla Křížkovského 7 Goril Padre Toma nebo netradiční cirkus plný nespoutaných umělců v podání divadelního souboru Dramatická jelita. „Děti (ale nejen ony) se pak mohou těšit také na divadelní představení „Cvičenci za čárou” v podání klaunského dua Ondřej Klíč a Michal Chovanec. Zároveň budou moct navštívit výstavu komiksů, zúčastnit se výtvarných dílen, navštívit expozici divadla Radost nebo si vyzkoušet tančit v rytmu afrických bubnů pod vedením lektorky Lindy Fernandez Saez,” řekla Kučerová.

Ghettofest ale nebude jenom o zprostředkovaném umění, pro návštěvníky je připravena také řada workshopů. „Za zmínku určitě stojí workshop umkolektiva Existenční maximum, který bude v Káznici pořádat mimo jiné i Sekáč pro všechny bez rozdílů. Workshop ateliéru KreatiF Brno v parku Hvězda, který bude vycházet z romského výtvarného umění a fauvistického stylu prací s přírodními materiály, nebo workshop romských písních s Čiernou Lunou,“ dodala Grulichová.

Do festivalu se zapojí i architektonické studio KOGAA a Muzeum romské kultury, které návštěvníkům nabídne cimbálovou muziku a komentované prohlídky. Veřejnosti se v den festivalu v rámci Open Studios Brno otevřou i ateliéry Káznice. Historickou část bývalé věznice si návštěvníci budou moct prohlédnout na komentované prohlídce od Turistického informačního centra Brno.

Spolek Tripitaka ve specifickém prostoru Káznice v srdci tzv. brněnského Bronxu organizuje mimo jiné i multižánrový festival Faktor K. V rámci Káznice studios zajišťuje prostor umělcům v mezinárodním rezidenčním programu a ateliéry pro místní umělce. Dlouhodobým komunitním projektem Barvy brněnského Bronxu rozvíjí místní komunitu. V rámci programu Moje první práce v lokalitě podporuje zaměstnanost. Provozuje veganskou kavárnu Café in the Ghetto. A pod značkou Kaznice.Edu vytváří edukační programy inspirované reálnými osudy.

Káznice se letos poprvé stala jednou z lokací mezinárodního festivalu Divadelní svět Brno, což je jeden z největších divadelních festivalů v České republice, na kterém spolupracují všechny brněnské profesionální scény, konkrétně Národní divadlo Brno, Divadlo Husa na Provázku, Městské divadlo Brno, Divadlo Radost, Divadlo Polárka. Festival přiváží do Brna delikátní výběr zahraničních inscenací, a to nejlepší z českého divadla za minulý rok.

Zapojení Káznice obohacuje festival o nevšední alternativní prostor, pro nás to naopak přináší příležitost zvýraznit Káznici na kulturní mapě Brna. Současně je to však výzva po technické i logistické stránce. Káznice není standardní divadelní prostor, a tak například pro inscenaci pražského divadla Jedl s názvem Ženy držte huby, bylo potřeba zajistit v prostorách kaple kompletní divadelní infrastrukturu. Káznice má však jiné přednosti, jedinečný genius loci a silné provázání s příběhem vypovídajícím o komunistickým režimem vězněné R. Vackové.

Dalším zástupcem pražské scény je divadlo Letí, které bude prezentovat v Káznici ukázku z workshopu s italskou performerkou, režisérkou a autorkou Evou Geatti. Výstup, na němž se podílí šest autorů a čtyři režiséři mladé generace bude vznikat během jejich několikadenního pobytu v Káznici v průběhu festivalu a poté bude prezentován jako Work in progress pro veřejnost.

Pro odbornou veřejnost proběhne v Káznici také konference o nezávislém divadle v alternativních prostorách, které se zúčastní i zástupci výrazných kulturních prostor , jako jsou Venuše ve Švehlovce, Vila Štvanice, ale také zástupci Káznice.

A v neposlední řadě se v rámci festivalu odehraje počin z domácí provenience, konkrétně několik repríz mysteriózní site specific inscenace Labyrint, které vyprodukovala Divadelní smečka z Káznice společně s hudebním duem Lishkee, tanečníky propojenými s JAMU a filmařem P. Kačírkem.

Pozvánku na výše uvedené akce lehce kalí fakt, že patrně všechny uvedené produkce už jsou vyprodané, ale doporučujeme ověřit a případně lístky zakoupit přes web festivalu.

Brno – Káznice žije spolku Tripitaka končí. Dvouletý projekt podpořený z Fondů EHP a Norska si kladl za cíl obnovit a oživit historickou budovu Káznice, aby se stala centrem pro kulturní události, vzdělávací programy a komunitní aktivity. „Projekt nám přinesl nejen potřebné finance, ale i know-how našich partnerů a možnost inspirace podobnými projekty v Bergenu a Stavangeru,“ řekl ředitel spolku Zdeněk Raiser.

Během trvání projektu se podařilo Tripitace společně s místními partnery realizovat řadu úspěšných akcí. „Prostor oživily velké festivaly Ghettofest a Faktor K, i řada menších komunitních akcí jako třeba Masopust nebo Hody. Především však projekt umožnil profesionalizaci kulturního provozu v Káznici. Připravili jsme Marketingovou strategii i Strategii práce s publikem, které se nyní snažíme naplňovat. Rozvíjí se činnost takzvané Smečky – rozrůstající se skupiny lidí, kteří své umělecké a společenské aktivity realizují právě v Káznici a často přímo pro ni. Vznikl i plán dalších úprav prostor v rámci dočasného provozu do doby, než zde vznikne Kreativní centrum a místo paměti,” řekl David Oplatek. „Plánujeme vybudování galerie a kvalitního zázemí pro performativní umění,” upřesnil.

Projekt Káznice žije pomohl vybudovat značku a rozšířit povědomí o kulturním dění v tomto unikátním prostoru. A Káznice bude žít i nadále. „Přecházíme do nové fáze fungování,“ řekl Oplatek. Od letošního února město Tripitace svěřilo do péče i historické prostory kaple a sálu Robotárna. „Vedle kulturních a komunitních aktivit tak rozvíjíme i koncept prohlídek a vzdělávacích programů. Reagujeme na poptávku ze strany škol, pro jejichž žáky Káznice nabízí ideální prostor k seznámení se s totalitami minulého století. Historie je zde stále živá,” dodal Oplatek.

Na projektu Káznice žije spolupracoval i spolek Káznice Studios organizací Rezidencí Káznice. Do Káznice přijelo postupně devět uměleckých osobností z Norska, Francie, Rakouska, Maďarska, Peru, Itálie a Ukrajiny. „Největší radost mám z toho, že všechny rezidence měly přesah i do dalšího dění v Káznici a širšího kulturního provozu. Díky úspěšnému open callu se podařilo vybrat zajímavé osobnosti, pro které byla lokalita i s jejími omezeními a negativními jevy obrovskou inspirací, v případě ukrajinské umělkyně KAR prchající před válkou i jistou formou terapie. S většinou rezidentů jsme nadále v kontaktu,“ řekl předseda spolku Káznice Studios Hynek Skoták.

Spolek Tripitaka ve specifickém prostoru Káznice v srdci tzv. brněnského Bronxu organizuje mimo jiné i pouliční festival Ghettofest a multižánrový festival Faktor K. V rámci Káznice studios zajišťuje prostor umělcům v mezinárodním rezidenčním programu a ateliéry pro místní umělce. Dlouhodobým komunitním projektem Barvy brněnského Bronxu rozvíjí místní komunitu. V rámci programu Moje první práce v lokalitě podporuje zaměstnanost. Provozuje veganskou kavárnu Café in the Ghetto. A pod značkou Kaznice.Edu vytváří edukační programy inspirované reálnými osudy.

Synergie umění, historie a kultury. Protože Káznice stále žije!

V minulém týdnu se v Káznici událo hned několik akcí. Mezi nimi i premiéra absolventského projektu Divadelního oboru Gymnázia P. Křížkovského Děti bez stanice ZOO a vernisáž a výstava absolventů Výtvarného oboru NeoRePost.

Studenti gymnázia nejenom předvedli své umění, ale také měli možnost prozkoumat prostředí Káznice prostřednictvím exkluzivní prohlídky. Ta byla navíc doplněná o výstavu fotografií z vězeňského prostředí, kterou nafotil uznávaný fotograf Jindra Štreit a kterou v rámci páteční akce PEER FEST uspořádalo uskupení Renadi.

Věnujte několik minut na povzbuzení kultury v brněnském Bronxu, a to prostřednictvím vyplnění dotazníku pro studentky, které se věnují jako součást svého studiu rozvoji káznice.

Díky Vám budou moct ještě více oživit Káznici a seznámit Vás s tímto místem plným historie.
Odkaz na dotazník: https://forms.gle/ZuaD4AN6BLkXsedX7

Na podzimním site specific festivalu Faktor K nás navštívil Michal Stehlík a Martin Groman s podcastem Přepište dějiny.

Díl o bývalé brněnské Káznici, konkrétně o období po roce 1945, ale i o místních slavných vězních, si můžete poslechnout nyní.

Brno – Básníci z Káznice, romské písně i vzpomínky politických vězňů. Před Káznicí na náměstíčku Pod Platany od úterý 12. března stojí druhý brněnský poesiomat připomínající svým tvarem periskop ponorky.

Poesiomaty do veřejného prostoru od roku 2015 umisťuje spolek Piána. „Původně byl poesiomat myšlen jako jukebox obsahující pouze básně. Koncept se však během let proměnil a dnes více pracujeme s pamětí daného místa. A to nejen z hlediska poezie. Mohou to být písně, vzpomínky, vyprávění. Každý poesiomat je tak jakýmsi zesilovačem genia loci. A konkrétně duch místa Káznice na Cejlu je opravdu velice silný,” řekl autor projektu Ondřej Kobza.

Na dramaturgii poesiomatu spolupracovalo několik institucích, mezi nimi například Muzeum romské kultury, Paměť národa a Tripitaka. „Poesiomat je skvělé zpestření nejzajímavějšího místa v okolí a rádi jsme přispěli k jeho obsahu. Básníci z Káznice, Ghettofest, slam poetry, DJ Opia a MC Gey, to jsou některé z našich tipů na poslech,“ řekl za Tripitaku Pavel Strašák.

Slavnostního odtajnění se zúčastnila i primátorka města Brna Markéta Vaňková, která následně Káznici navštívila.

Na 20 nahrávkách poesiomatu najdete:

Brno – Masopustní průvod letos poprvé vyjde z tzv. „brněnského Bronxu“ do centra moravské metropole. Čtvrtý ročník masopustního průvodu spolku Tripitaka slavnostně odstartuje v sobotu 10. února v 14:00 před bývalou Káznicí na náměstíčku Pod platany. „Již tradičně projdeme ulicí Cejl, poté průvod zamíří do centra přes Malinovského náměstí, náměstí Svobody a Zelný trh. Cílem průvodu je FBB Klub na Dráze v Nádražní ulici, kde bude masopustní program pokračovat,“ sdělila produkční akce Lucie Grulichová za spolek Tripitaka.

Do průvodu je zapojených více než 10 různorodých organizací, mezi nimi například Divadlo Radost, IQ Roma Servis, romské středisko Drom, Ratolest Brno, divadelní crew z Káznice, kolektiv Error-Rhythms of Resistance, taneční soubory Salut Roma a Piroš Rouža, umělecké uskupení Meandr, Bike Kitchen Brno, nebo již tradičně studentský divadelní soubor Dramatická jelita. „Letos jsme se rozhodli stylizovat do postav sedmi neřestí, které se v rámci masopustního veselí nenechají držet zkrátka a strhnou sebou i ostatní účastníky průvodu. Lenost, hněv, obžerství, lakota a další, všechny neřesti necháme řádit, dokud nenastane postní doba,” uvedla vedoucí divadelního souboru Zdeňka Kučerová.

V průvodu nebudou chybět ani tradiční Maškary nabízející domácí lihovinu, čaj či drobné občerstvení. Masopustní veselí bude pokračovat v Klubu na Dráze kolektivním pochováním bečky, vystoupením tanečního souboru Piroš Rouža a Salut Roma, vystoupením uměleckého uskupení Meandr a vyhlášením tomboly, která se bude prodávat i v průběhu masopustního průvodu. Akci zakončí hudební vystoupení cimbálovky CM Pálinka.

Cílem této akce je sjednotit jednotlivce z různých skupin ve městě, vytvořit prostor pro vzájemné rozhovory o našich odlišných zvyklostech a společně vytvořit něco nového k oslavě Masopustu. „Kostýmy jsou v našem průvodu vřele vítány, avšak nejsou podmínkou. Všichni jsou srdečně zváni bez ohledu na to, zda se rozhodnou přijít v kostýmu či nikoli. Pro ty, kteří by však měli zájem, bude ve čtvrtek 8. a v pátek 9. února od 14:00 do 17:00 možnost přidat se k Umkolektivu Existenční Maximum a společně vytvořit či vylepšit své kostýmy přímo v Káznici,“ dodala Grulichová. Kostýmy bude možné vyrobit i v den průvodu od 10:00 do 12:00.

Spolek Tripitaka v srdci tzv. brněnského Bronxu organizuje mimo jiné pod projektem Káznice žije! i multižánrový festival Faktor K a hudební festival Ghettofest. V rámci Káznice studios zajišťuje prostor umělcům v mezinárodním rezidenčním programu a ateliéry pro místní umělce. Dlouhodobým komunitním projektem Barvy brněnského Bronxu rozvíjí místní komunitu. V rámci programu Moje první práce v lokalitě podporuje zaměstnanost. Provozuje veganskou kavárnu Café in the Ghetto. A pod značkou Kaznice.Edu vytváří edukační programy inspirované reálnými osudy.

Trasu masopustního průvodu naleznete zde.

V prosinci se udál workshop s Tomášem Žižkou, zkušeným divadelní tvůrcem, scénografem i pedagogem, který stál u zrodu a rozvoje fenoménu site specific už na přelomu tisíciletí, a je tak považován v této oblasti za jednoho z nejpovolanějších. Účastnili se členové i lektoři divadelní dílny, studenti scénografie a další zájemci.

Tomáš vnesl inspirativní podněty pro práci v site specific režimu, jakými jsou mentální nastavení na práci s prostorem, otevřenost formy, symbolika prostorových vztahů či práce s živou komunitou.

Spolupráce s Tomášem bude pokračovat i v novém roce – bude součástí platformy umělců, performerů, studentů i dalších aktivních zájemců, jejímž cílem je rozvoj site specific „myšlení“ i konkrétních produkcí v Káznici. Pokud mezi ně chcete patřit i vy, kontaktujte nás, budeme vás informovat o konkrétních aktivitách i možnostech zapojení.